Studium nutriční terapie v Brně.
Začala bych tím, že já osobně jsem nečekala, do čeho vlastně jdu a jak to celé bude probíhat. Na rozdíl od ostatních fakult jsme dostali rozvrh na každý den a nemohli si volit předměty, které jsou dané a které jsou vždy prerekvizitou pro nějaké další předměty v dalším semestru. Takže kreditový systém šel v podstatě mimo nás. V prvním semestru pro mě (a myslím, že pro nás pro všechny) bylo nejhorší přežít lékařskou chemii. Zkouška se skládala z testu na počítači, a pokud člověk splnil určitý počet bodů, šel psát ještě test na papír, který byl zaměřený spíše na rovnice a vzorečky. Vlastně celý semestr se točil skoro jen kolem chemie. Psali jsme i průběžné testy, za které se sbíraly body. Při určitém počtu bodů člověk nemusel psát zápočet, aby vůbec ke zmíněné zkoušce byl připuštěn = průběžné testy + zápočet + test pc + test na papíře. Dalším zádrhelem byla latina. V obou těchto předmětech je důležité si nenechat ujet vlak. Je třeba učit se z hodiny na hodinu, jinak se na zkoušku asi nejde naráz naučit. Dále jsme měli biologii a anatomii, ve kterých byl jako závěrečná zkouška test na počítači a také jsme měli anatomii trávícího trakt, kde bylo ústní zkoušení a nutnost se také učit z hodiny na hodinu. Méně náročným předmětem byla technologie přípravy pokrmů, která zabrala milion času a nedala žádné informace 😀 Obecně v prváku se dělalo dost protokolů z laboratoří. Každý týden zhruba 2-3 protokoly. V druhém semestru bylo hlavním cílem přežít biochemii. Tahle zkouška byla fakt o celosemestrálním učení, k ústní jsme se museli propsat testem, pak ze seznamu už ani nevím kolika otázek se tahaly 3 a zkoušející se vrtali v těch nejhlubších detailech, byl to fakt zážitek 😀 Po biochemii následovala 120 otázková fyziologie. Témata moc zajímavá, člověk si to aspoň malinko začal propojovat i s tou biochemií a tak. Ale hledání motivace na zkoušku nebyla žádná sláva 😀 Nakonec mě to ale docela i bavilo. Dál bych tu zdůraznila ještě třeba biofyziku. Nerada bych se k této zkoušce vracela 😀 A věřím, že nejsem jediná 😀 Ve třetím semestru přišla biochemie výživy. Z 83 otázek se opět tahaly 3 a znova to bylo ve stejném duchu. Z té zkoušky jsem odešla tak šťastná, že jsem si zapomněla i koupit lístek na tramvaj, zrovna mi neplatila MHD karta, vyplácla jsem 800 korun a jela oslavit zkoušku i narozeniny 😀 Dalším zádrhelem byla toxikologie. Pro mě jediná zkouška, kterou jsem si na MUNI střihla dvakrát. Ostatní spolužáci asi nějakým způsobem pochopili celý ten koncept toho předmětu, ale mně to mozek prostě nebral a na zkoušce jsem měla pocit, že nevím, o čem je reálně řeč. Jinak ve třetím semestru byla jedna zkouška jen pár otázková a to jsme si všichni neskutečně užili! Konečně přišlo něco, na co se stačilo učit jen pár hodin v jeden den. Taky tu ale v cestě stála mikrobiologie, sice jen 50 otázek, ale pokud člověka všechny ty breberušky nezajímají, je to docela otravné 😀 S příchodem 4. Semestru přišla taky patologická fyziologie. 113 otázek a můj největší nervový propad celýho studia 😀 Ale končilo to áčkem, tak asi dobrý 😀 Témata opět fakt moc zajímavý, to je potřeba zdůraznit. Taky nás tu provázela ekonomika. Co vám budu povídat, ty informace byly úplně k ničemu a zabralo to dost času, ale bohužel, člověk to musí splnit. O zkoušce z farmakologie by se dala vést dlouhá debata. Tolik názvů, indikací, kontraindikací, interakcí, léčivých látek..dala jsem do toho všechno co šlo a nakonec jsem ze zkoušky měla moc dobrý pocit, ale chtělo to sílu 😀 V pátém semestru konečně přišly předměty týkající se přímo výživy. Léčebná výživa, výživa v ochraně a prevenci veřejného zdraví, klinická výživa 1. = zkoušky náročné hlavně v tom, že bylo míň času. Člověk mezi tím psal bakalářku a přidala se pracovní povinnost na covidu. Ale na druhou stranu jsem cítila, že v tom systému školy už jsme docela zaběhnutí a že to všechno tak nějak prostě šlo dát dohromady J V posledním semestru před státnicemi přišly zkoušky z klinické výživy, vnitřního lékařství, preventivního lékařství a z genetiky. Genetika mě osobně moc bavila, objevila jsem krásu epigenetiky, nutrigenetiky a nutrigenomiky. Témata pro mě opravdu zajímavá. Klinika a vnitřní lékařství byly zkoušky rozsáhlé, ale přínosné. Teda hlavně klinika. O státnicích zase někdy později. Každopádně ne nadarmo se říká, že Brno je láska. To město mi přirostlo k srdci a vždycky se tam budu ráda vracet. Kampus je přenádherný a prostě boží. Pro studenty tvoří zázemí jako malovaný. Doporučuji jít do toho a zkusit jakýkoliv studium na LF MUNI. Dá to tam člověku tak neskutečný množství informací, ze kterých pak může vycházet pěkně dlouho. Jen je třeba počítat s velkou časovou náročností, obrnět nervy a počítat s tím, že pokud člověk něco opravdu chce, musí tomu i něco obětovat.