Když to nebolí…

Problém je, že to prostě nebolí. Pokud sníme něco, po čem je nám špatně, zvracíme nebo cokoliv dalšího nepříjemného, typickým reflexem člověka je, že když tu potravinu uvidí znova, situace se vybaví a člověk už se jí může dlouhá léta bránit. „minule mi to způsobilo křeče, radši si nedám“. Tohle ovšem bohužel neplatí pro dlouhodobé nežádoucí účinky. Pro léky, alkohol, endokrinní disruptory, výkyvy glykémie u diabetu, pro antibiotika nebo třeba pro nedostatečnou hladinu vitaminu D. Když si dáme 3 ibalginy v jeden den, člověk by to kromě aktuální úlevy v podstatě nepoznal. Necítí, že játra musí odvést těžkou práci v rámci zmetabolizování. Když zkombinujeme alkohol s paracetamolem, situace je stejná a tady o šíleném negativním dopadu právě na játra raději nebudu ani mluvit. Přesto se to děje. Přesto to lidé ignorují. Když vybereme 4 antibiotika za rok, taky necítíme dopad na náš střevní mikrobiom. Nebolí to. I přes to se negativním vlivem na rozmanitost mikroorganismů zvyšuje například riziko intolerancí, alergií, autoimunitních onemocnění a podobně. Nespojíme si to, ale rozvoj nějakého onemocnění ve 40 letech může mít prvotní kořeny v tom, co jsme dělali třeba v období 20-25 let. Je nepříjemné to možná číst, ale o to důležitější to vědět. Proto nenosme klapky na očích a zajímejme se. Třeba když nám lékař předepíše dočasně nějaké léky, není třeba být tím, kdo kývne a bere. Předpokládám, že tento předpis a braní bude od lékaře opodstatnělé, ale zajímejme se..o negativní důsledky. O to, jak často se tento lék může brát a podobně. O kvalitu doplňků stravy. O to, čím dalším než třeba jen léky se některé problémy dají řešit. O to, čím se negativní důsledky dají zmírnit.  A tak dále. Přeji nám všem, abychom v rámci zdraví uměli více problémům předcházet, než je jenom zalepovat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.