Dlouhodobá restrikce příjmu energie.
Za mě je to cesta přímo do pekla a ideální začátek toho, abychom se začali točit v kruhu jídla, diet nebo třeba poruch příjmu potravy.
Častokrát může být psychického původu, ale není to pravidlo. Člověku žijícímu v dlouhodobějším kalorickém deficitu může v životě něco scházet nebo být vnějšími faktory odebíráno.
Ale může také plynout z nevhodně poskládané stravy a tedy deficitu nějakých důležitých živin.
Příkladem bývá třeba nešťastně uchopená veganská strava nebo rozhodnutí, že teď vyřadím ze stravy kompletně všechny tuky nebo já nevím co.
Tak či tak tělo restrikci vydrží týdny, u silného důvodu nebo striktní povahy možná měsíce.
Tělo ale vždycky, ať už dříve nebo později, dá dostatečně najevo, že mu něco chybí.
Navíc takovou restrikcí dochází ke zpomalení metabolismu a zvyšuje se ukládání zásob❗️
Jakmile si člověk jídlo dopřeje, dojde k tak velké dopaminové bombě, že i když působení tohoto hormonu trvá časově v řádu ani ne sekundy, tělu už stojí za to neustále o jídle přemýšlet, neustále jíst, být posedlý jídlem a nabírat klidně v řádu desítek kilogramů. Proto by bylo skvělé dříve než člověk začne držet drastické diety to probrat s odborníkem nebo aspoň s někým z okolí🤍
Hlavně mladé dívky v období vývoje a dospívání, ale to je takový můj možná trochu nereálný sen.