Dětská obezita je narůstající a alarmující problém, který nám dokazuje, jak moc nekonečný blahobyt škodí.
Odpovědnost za obezitu dítěte mají rodiče, ne dítě samotné.
A právě rodiče bohužel velmi často bývají relativně brzdícím článkem v léčbě, což je smutná realita.
Opět se zde dostáváme ke každodenním návykům.
Dítěti by se postupem času měla navyšovat zátěž a neubírat.
Pohyb by měl odpovídat zdravotnímu stavu dítěte a jeho psychomotorickému vývoji.
Důležité je především zohlednění stupně nadváhy/obezity a věk.
Fyzioterapeut je v tomto velmi nápomocný.
Vždy je podstatné se odrazit od množství a stupně zátěže, na které doposud dítě bylo zvyklé.
Pohyb je třeba dítěti podávat jako zábavu, ne jako trest.
Tak, aby se dítě naučilo mít pohyb rádo. Když se chce, všechno jde.
Pokud se zapojí celá rodina, dítě to bude vnímat úplně jinak, je to nezastupitelná součást léčby.
Děti mají v sobě přirozenou touhu se učit novým věcem, nápomocné může být třeba ukázat dítěti, jak svůj pohyb zlepšil od minulé aktivity.
Druhy pohybu by měly být různé a ideálně takové, které zapojí celé tělo.
S fyzioterapeutem může dítě korigovat funkční poruchy pohybového aparátu, to je také součást léčby.
Musí co nejvíce spolupracovat rodiče a také škola.
Extrémní obezita se již bohužel u praktických lékařů přestává stávat výjimkou a je nejvyšší čas společnost probudit.
Obezita je nemoc a každá nemoc by se měla léčit.
Příspěvek vznikl na základě přednášky z obezitologické konference.