Sebevědomí.
Pro mě celoživotní téma.
Sebevědomí se dá definovat jako pocit, že jsem prostě a jednoduše ok tak, jak jsem a umím si tento pocit dodat sám/sama.
Ne na základě toho, jak se ke mně chovají druzí nebo jak se chovám já k nim, ani na základě vzhledu, vnějších podnětů a podobně.
Sebevědomí se nejvíce tvoří od narození do 3. Roku života, neznamená to ale, že bychom s tím nemohli nic dělat ani v dospělosti. Ba naopak.
Sebevědomí je dynamické, v čase se mění a často vychází z životních zkušeností.
Proto ho nemůžeme stavět na něčem, za čím není naše práce.
Logicky všichni tady potřebujeme naplnit svůj potenciál, který může být úplně jakýkoliv.
Sebevědomí velmi úzce souvisí i s uměním přijímat pochvalu od druhých a neshazovat pozitivní věci, které nám druhý člověk řekne.
Komplex méněcennosti vychází často ze zkušeností z dětství a projevuje se nutkavou snahou dokazovat si svoji hodnotu před ostatními.
Tímto způsobem ale opravdové sebevědomí bohužel nikdy nezískáme.
Abychom své sebevědomí podpořili, musíme si stanovovat reálné cíle, protože pokud si dáme nesplnitelný cíl a ten se nepovede, naše sebevědomí to podrývá.
Dále musíme být schopni si s klidem říct o pomoc druhým lidem, je to normální.
Vnitřním rozhovorem toho zmůžeme docela hodně.
Pokud se sami se sebou budeme v různých situacích bavit takovým způsobem, jako mluvíme s nejlepší kamarádkou, mnoho se změní. Opravdu.
Dalším důležitým bodem je pomáhat ostatním, pokud nás poprosí a nepomáhat ostatním, pokud nás nepožádají, protože pak budeme automaticky očekávat, že někdo pomůže nám, i když si neřekneme, což se častokrát nestane a naše sebevědomí opět trpí.
Své hodnoty a to, co jsem já sám/sama dokázala, si musím ocenit hlavně já.
Druzí toho nejsou povinni.
Na tomto se sebevědomí stavět dá, ale pokud od druhých budeme nutně vyžadovat respekt, nedostaneme ani respekt ani své sebevědomí.
A já tímto děkuji za jednu perfektní přednášku, která mi opět v mnoha věcech otevřela oči.❤️