Autor: petrakrupkova

Sebevědomí.
Pro mě celoživotní téma.
Sebevědomí se dá definovat jako pocit, že jsem prostě a jednoduše ok tak, jak jsem a umím si tento pocit dodat sám/sama.
Ne na základě toho, jak se ke mně chovají druzí nebo jak se chovám já k nim, ani na základě vzhledu, vnějších podnětů a podobně.
Sebevědomí se nejvíce tvoří od narození do 3. Roku života, neznamená to ale, že bychom s tím nemohli nic dělat ani v dospělosti. Ba naopak.
Sebevědomí je dynamické, v čase se mění a často vychází z životních zkušeností.
Proto ho nemůžeme stavět na něčem, za čím není naše práce.
Logicky všichni tady potřebujeme naplnit svůj potenciál, který může být úplně jakýkoliv.
Sebevědomí velmi úzce souvisí i s uměním přijímat pochvalu od druhých a neshazovat pozitivní věci, které nám druhý člověk řekne.
Komplex méněcennosti vychází často ze zkušeností z dětství a projevuje se nutkavou snahou dokazovat si svoji hodnotu před ostatními.
Tímto způsobem ale opravdové sebevědomí bohužel nikdy nezískáme.
Abychom své sebevědomí podpořili, musíme si stanovovat reálné cíle, protože pokud si dáme nesplnitelný cíl a ten se nepovede, naše sebevědomí to podrývá.
Dále musíme být schopni si s klidem říct o pomoc druhým lidem, je to normální.
Vnitřním rozhovorem toho zmůžeme docela hodně.
Pokud se sami se sebou budeme v různých situacích bavit takovým způsobem, jako mluvíme s nejlepší kamarádkou, mnoho se změní. Opravdu.
Dalším důležitým bodem je pomáhat ostatním, pokud nás poprosí a nepomáhat ostatním, pokud nás nepožádají, protože pak budeme automaticky očekávat, že někdo pomůže nám, i když si neřekneme, což se častokrát nestane a naše sebevědomí opět trpí.
Své hodnoty a to, co jsem já sám/sama dokázala, si musím ocenit hlavně já.
Druzí toho nejsou povinni.
Na tomto se sebevědomí stavět dá, ale pokud od druhých budeme nutně vyžadovat respekt, nedostaneme ani respekt ani své sebevědomí.

A já tímto děkuji za jednu perfektní přednášku, která mi opět v mnoha věcech otevřela oči.❤️

Dětská obezita je narůstající a alarmující problém, který nám dokazuje, jak moc nekonečný blahobyt škodí.
Odpovědnost za obezitu dítěte mají rodiče, ne dítě samotné.
A právě rodiče bohužel velmi často bývají relativně brzdícím článkem v léčbě, což je smutná realita.
Opět se zde dostáváme ke každodenním návykům.
Dítěti by se postupem času měla navyšovat zátěž a neubírat.
Pohyb by měl odpovídat zdravotnímu stavu dítěte a jeho psychomotorickému vývoji.
Důležité je především zohlednění stupně nadváhy/obezity a věk.
Fyzioterapeut je v tomto velmi nápomocný.
Vždy je podstatné se odrazit od množství a stupně zátěže, na které doposud dítě bylo zvyklé.
Pohyb je třeba dítěti podávat jako zábavu, ne jako trest.
Tak, aby se dítě naučilo mít pohyb rádo. Když se chce, všechno jde.
Pokud se zapojí celá rodina, dítě to bude vnímat úplně jinak, je to nezastupitelná součást léčby.
Děti mají v sobě přirozenou touhu se učit novým věcem, nápomocné může být třeba ukázat dítěti, jak svůj pohyb zlepšil od minulé aktivity.
Druhy pohybu by měly být různé a ideálně takové, které zapojí celé tělo.
S fyzioterapeutem může dítě korigovat funkční poruchy pohybového aparátu, to je také součást léčby.
Musí co nejvíce spolupracovat rodiče a také škola.
Extrémní obezita se již bohužel u praktických lékařů přestává stávat výjimkou a je nejvyšší čas společnost probudit.
Obezita je nemoc a každá nemoc by se měla léčit.
Příspěvek vznikl na základě přednášky z obezitologické konference.

„Vzhledem k tomu, že tabák je hlavním zdrojem kouře jak ve vodní dýmce, tak v cigaretách, jsou uživatelé vodních dýmek vystaveni mnoha stejným toxickým sloučeninám/vedlejším produktům jako uživatelé cigaret, ale v dramaticky vyšších úrovních, což může ve skutečnosti způsobit zhoršení zdravotních účinků u uživatelů.
V hlavním proudu kouře z vodní dýmky bylo nalezeno několik toxických látek včetně nikotinu, oxidu uhelnatého, karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků, aromatických aminů, aldehydů, furanických a fenolických sloučenin, dehtu, těžkých kovů a amoniaku.
Podobně jako u kouření cigaret bylo zjištěno, že hladiny nikotinu v plazmě jsou u uživatelů vodní dýmky zvýšené, což ukazuje na systematické dodávání nikotinu.
Důležité je, že vdechované objemy jsou znepokojivé, protože dodávají vysoké množství nebezpečných chemikálií ve srovnání s cigaretami. Například aldehydy, jako je akrolein, vyvolávají kardiopulmonální toxicitu, jsou potenciálně karcinogenní a zvýší riziko krevní sraženiny.
Kromě toho jsou PAH karcinogenní, zatímco oxid uhelnatý vyvolává kardiovaskulární onemocnění. „

Vodní dýmka v žádném případě není zdravější náhradou cigaret. A závěr? Jestli chceme být zdraví, musí pro nás být normální nekouřit.

Brýle blokující modré světlo od zhruba 19h nebo od doby, kdy se venku setmí, jsou skvělým pomocníkem v boji se spánkovým režimem. Mně osobně pomáhají více tělo už večer uklidnit a rychleji pak usnout. Tak, aby spánek byl dostatečně dlouhý a dostatečně kvalitní.

Důsledky krátkého a nekvalitního spánku, častého ponocování nebo nočních směn:
❗️Máme zde souvislost mezi kratším spánkem zhruba pod 5 hodin denně a kardiovaskulárními komplikacemi
❗️Zvýšená míra stresu
❗️Větší emoční vypětí
❗️Nižší kvalita paměti
❗️Vysoký krevní tlak
❗️Narušený profil krevních lipidů
❗️Obezita
❗️Diabetes 2. typu
❗️Rychlejší rozvoj aterosklerózy
❗️Kognitivní poruchy
❗️Chronické narušení cirkadiánního rytmu

Jsou to bodově uvedené některé důsledky, které mají mnohem hlubší souvislosti, o nichž by se dlouho dalo mluvit, chci jen poukázat, jak moc je kvalitní a dostatečně dlouhý spánek důležitý!✨

Pojďme se takhle všichni na chviličku zastavit a uvědomit si, co všechno v životě máme🤍

Ono totiž zdraví opravdu není samozřejmost a dvě ruce na obejmutí někoho, koho máme rádi, prostě opravdu nemá každý. Zní to teď asi hloupě, ale je to tak.

Hezké vztahy ani láska nepadají každý den do klína jen tak a čas běží. Jakože fakt docela rychle běží, zatímco my žijeme jako kdybychom tím vším bez problému mohli plýtvat. Jako kdybychom byli snad úplně nesmrtelní. Jako kdyby se negativní efekt alkoholu, cigaret a probdělých nocí nemohl projevit až za pár let. Třeba. Jen příklad.

Přitom život v každé minutě nabízí tolik krásných momentů..okolo nás..v nás..v lidech, kteří jsou okolo nás.

Pojďme se všichni chvíli zastavit a uvědomit si, co všechno v životě máme, co prožíváme, koho v životě máme..❤️

Je těžký to cítit v koloběhu fungování jako motorová myš, která se honí jen za obrovskými výsledky a nic jiného ji nezajímá. Mít cíle je častokrát opravdu jeden z mnoha smyslů života, ale pokud jim budeme dávat až přespříliš nezdravě velkou váhou, že jich za každou cenu musíme co nejdříve dosáhnout, tak k vnitřní spokojenosti nepovedou. Při kontinuálním fungování s vysokou hladinou kortizolu si totiž ani nemůžeme uvědomovat všechnu tu vzácnost, v takovém stavu je nereálné ji cítit.

Můžete si to všechno napsat na papír nebo vyjmenovat. Klidně nahlas.

Mějte krásný den❤️

✅Buduje imunitu a odolnost
✅Podpoří prokrvení každé části těla
✅Zrychlí a nakopne metabolismus, tím pádem podpoří i redukci hmotnosti
✅Podpoří regeneraci po sportovním výkonu, rychleji ze svalů odstraní laktát, což znamená po větším výkonu menší bolest svalů
✅Zaručeně vykouzlí dobrou náladu (taky jsem tomu dříve nevěřila, ale fakt to funguje)
✅U mužů podpoří tvorbu testosteronu, která má v posledních letech, jak ukazují statistiky, dost klesající tendenci
✅Předejde bolení v krku po strávení času v nepříznivém počasí
✅Podpoří kardiovaskulární systém a pružnost cév
✅Má ještě mnoho dalších benefitů

Nejdůležitější u otužování je PRAVIDELNOST, VYTRVALOST a ROZUM.

A taky je cílem se vystavit chladu, ne promrznout!

Dejte mi vědět, jestli si taky dáte #jednuranníledovou🥶

Střevní bariéra a její propustnost jsou čím dál větším tématem.
Aby také ne, když se propustné střevo podílí na rozvoji autoimunitních onemocnění, kožních onemocnění, některých psychických onemocněních a tak dále a dále.
Stěna střeva nemá za funkci jen vstřebávání živin do těla, ale také by fyziologicky neměla dovolit patogenům (toxiny, bakterie…) vstoupit do našeho těla.
Z toho vyplývá, že propustnost je samozřejmě pro život důležitá, ale nesmí být patologicky narušena.

Diabetes 1. typu, crohn, ulcerozní kolitida, akné, alergie, alzheimer, obezita a mnoho dalších onemocnění bych mohla jmenovat, které (a máme na tohle více než dost potvrzujících studií) jsou spojeny se střevní propustností a to se razantním způsobem podílí na rozvoji onemocnění i na různých zhoršeních průběhu nemoci.
Protože vstup patogenů mění intenzitu kontaktu (predispozičních) genů s vnějším prostředím.
Tím je neustále dokola imunita podrážděná a rozvoj autoimunitního onemocnění je pak jednoduše na světě.

Jako zamyšlení na závěr bych tedy uvedla, kolik asi onemocnění ze všech je čistě na 1000 % na genetickém podkladu a nehraje u nich vliv vnějšího prostředí vůbec žádnou roli?! JSOU! Ale je to ze všech diagnóz velmi malé procento.

30 minut chůze denně.
✔️Sníží riziko onemocnění srdce, diabetu a stejně tak nádorových onemocnění.
✔️Pomáhá udržovat hmotnost.
✔️Zlepší funkci plic.
✔️Sníží stres.
✔️Zvyšuje pocit energie.
✔️Zlepší náladu.
✔️Je prevencí depresí a úzkostí.
✔️Zlepší spánek.
✔️Dodá čas sám/sama na sebe.
✔️Zlepší rovnováhu a koordinaci (hl. u seniorů).
✔️Posílí mysl, paměť a kreativitu.
✔️Zlepší kosti a svaly.
✔️Zlepší krevní tlak a imunitní systém.

K tomu, abychom z „obyčejné“ chůze vytěžili maximum benefitů, stačí opravdu málo.✨
Není pro nás přirozenějšího pohybu než chůze. 💪
Jsme zvyklí, že aby něco mělo efekt, musí to být jako fakt NĚCO. Musí to být provedeno VE VELKÉM.
Přitom malé každodenní činnosti umí z dlouhodobého hlediska skoro zázraky.

Převzít zodpovědnost za své zdraví, za svoji náladu, za lidi okolo sebe, za všechno..může být dlouhý a složitý krok v životě.
Ale náš každodenní svět je výsledkem přesně toho, co každou vteřinu děláme a jak se rozhodujeme.
A je jasné, že mnoho věcí ovlivnit nelze, ale to, jak s těmi věcmi naložíme nebo jestli si z nich vytěžíme i něco trochu dobrého, je jen na nás.
Nemůžeme být naštvaní na člověka, který nám ublížil a svádět na něj to, že my teď máme 3 dny příšernou náladu.
Je to náš postoj a my ji reálně mít nemusíme, protože není nic, co by nás reálně opravdu donutilo.
Pokud jsem nevyspaná, protože vstávám brzy do školy, není to problém vyučujícího, protože není nic, co by nás fakt nutilo chodit na vysokou. Třeba.
A tak je to se vším. Možná to teď zní povrchně a drsně, ale pro mě je tato myšlenka něco, na čem už dlouhou dobu pracuji.
A vlastně je to osvobozující.
Protože pokud v životě nejsme s něčím spokojeni, ale neuděláme radikální změnu, tak musíme někde hluboko uvnitř být smíření s tím, že to tak máme a dále mít budeme.
A i tohle si přiznat nám může shodit břemeno z ramen. Dnes se ve společnosti nosí být nejlepší, nejhubenější, nejkrásněji oblečený a brát největší výplatu.
Ale mnoho lidí u toho vůbec neumí nějak svobodně a zhluboka dýchat.
Dělat i to, co chce a co mu dává smysl, ne jen to, co je ve společnosti ok.
Vytěsnit očekávání okolních lidí je těžké, ale možná ty rozhodnutí, se kterými mnoho lidí okolo nás nesouhlasí a nepodporují je, jsou klíček k více naplněnému životu.
Pokud někomu dává opravdu smysl třeba sportovat 10 hodin denně a ví, za čím jde, tak na tom není nic špatného, ba naopak.
Ale zamysleme se, kolik z nás obětuje milion času čemukoliv, zatímco po té cestě zapomene nebo sám nechápe, o co vlastně usiluje a co by přišlo, kdyby toho dosáhl.
Jestli vůbec by přišlo nějaké vnitřní štěstí.
Pokud půjdeme jenom čistě za tím, co nám dává opravdu smysl a vynecháme u toho něco, co dělá automaticky společnost, budeme okamžitě mít v životě mnohem větší prostor a energii dosáhnout toho, co chceme a co nás šťastnými fakt udělá.

Cibule. 🧅
Podzimní rýmečky už si začínají všude říkat o svoje slovo a to, že nás trochu ofoukne a jsme z toho nemocní, není problém počasí, ale naší imunity.
Obyčejně neobyčejná cibule je pro mnoho lidí ve stravě něčím, čemu vůbec nedávají důraz kromě toho, že je dobrá na pánev dříve než tam hodíme míchaná vajíčka🤷🏾‍♀️
Cibule má ale tolik prospěšných vlastností, že ji tady musím takhle při podzimu vyzdvihnout.
Velmi pozitivním způsobem působí na imunitu, je to silný antioxidant, je protizánětlivá a také antibakteriální.
Podpoří cévy a celý kardiovaskulární systém.
Podílí se na regulaci krevního tlaku i lipidového profilu, tedy cholesterolu.
Je zdrojem vitaminů a vlákniny.
Obsahuje kvercetin, který je silný antioxidant a který patří mezi látky, které sice nalezneme v mnoha doplňcích stravy, ale takový účinek se nikdy nevyrovná účinku kvercetinu přijatého ve stravě. Aneb jedna tabletka nic nezachrání 🙂 Kvercetin podtrhne pozitivní vliv cibule na cévy.
Tím se také snižuje riziko rozvoje křečových žil.
Dále cibule obecně zvyšuje chuť k jídlu a na podzimní rýmečku je jak dělaná, jelikož je to netabletkové antibiotikum.
Vše ale samozřejmě záleží na souvislostech a celém kontextu složení stravy.
Tak si ji dnes přidejte třeba čerstvou do vývaru

Štěstí je stav mysli a proto ho tolik lidí neumí cítit.
Jsme zajetí do systému, norem a spousty věcí, který se tak prostě dělají, protože proto.
Nezamýšlíme se ale nad tím, jestli to vůbec celý dává smysl.
Opravdu potřebujeme každou blbost, kterou najdeme v obchodě? Opravdu potřebujeme triko za 3 tisíce, jen aby všichni viděli, jaké je značky?
Štěstí nepřijde spolu s novým autem, kabelkou ani papírem z vysoké v ruce. Možná na chvíli teda přijde, ale to je strašně pomíjivé.
Kompenzovat si nedostatky, které cítíme hluboko uvnitř tím, že máme nějakou image nebo jsme v práci nad někým, nikdy nebude reálně fungovat.
Jsme odpojení sami od sebe a fakt neumíme prožívat.
Jistota je, že čas každého z nás není nekonečný a my tolik času necháme proplout mezi prsty..pokazíme si ho tím, že se k nám někdo chová jako blbec, nás to vytočí a přitom je to jeho problém, který se nás reálně netýká.
Vídáme se s lidmi, před kterými se musíme přetvařovat, aby nás za rohem nepomlouvali a ještě si “kvůli nim vezmeme na sebe to drahý triko, aby to jako udělalo dojem”. Protože to je strašně důležitý.
A pak ten, kdo se snaží meditovat, neboli jak já bych řekla raději, být v přítomnosti, je blázen..a ten, kdo si vezme látkovou tašku na nákupy a na vlasy použije tuhý přírodní šampon, je nakonec “ezo hlupák”

Přemýšlíme někdy nad tím, jaký původ a cestu za sebou mají potraviny, které jíme?
Nebo z čeho reálně je smíchaný ten 5g balzám na rty, který stojí 10 korun?
Možná, kdybychom byli součástí celé té cesty, dvakrát bychom si to koupení rozmysleli.
Jsme zacyklení v systému, který vůbec nedává smysl. Příkladem může být počet vystudovaných z výšky, kteří tomu všemu dají 5 let a pak nepracují vůbec v oboru. Nesoudím!! Ale dávám příklad, jak je to nastaveno mezi námi.
Jsme naučení od prvního nádechu, že my nejsme dost a že musíme být NĚKÝM.
Přitom ani neumíme být sami sebou.
A také přitom ÚSPĚCH a BÝT NĚKÝM je dost relativní pojem, který pro každého bude znamenat ale úplně něco jiného.
Záleží na úhlu pohledu.
Technologie jdou neuvěřitelným tempem dopředu, ale my jako lidé se máme co učit.
Zkusme nad tím přemýšlet.🤍
Přeju vám krásný den.🤍

Jak udržet stabilní glykémii?

Vyrovnaná glykémie, neboli hladina krevního cukru, je důležitá v mnoha ohledech. Nejen v dlouhodobé kompenzaci diabetu, ale také ovlivňuje únavu, chutě na sladké, hlad, soustředění, množství tukové tkáně v těle, redukci tělesné hmotnosti, chuť sportovat a v neposlední řadě hlavně množství vyprodukovaného inzulínu v těle, díky kterému se vysoká glykémie sníží. Už jen když se podíváme na redukci hmotnosti, rozkolísaná glykémie nám to bude opravdu ztěžovat. Co nejvíce způsobuje její rapidní nárůst? Jednoduché sacharidy, obzvlášť pokud nejsou v pokrmu doprovázeny vlákninou, tukem a podobně. Proto je vhodné mít zdroj vlákniny/tuků/bílkovin ke každé sacharidové potravině a sacharidům dávat přednost samozřejmě hlavně v nezpracované podobě (luštěniny atd.). Pohyb dokáže skoro zázraky a stejně tak se vysoce podílí na stabilní glykémii a to dokonce někdy až 48h po sportu. Stejně tak frekvence jídel by měla být upravena na 2-5 jídel denně, dle toho, jak komu to vyhovuje, aby glykémie byla stabilnější. S tím souvisí i půsty a teď po nikom nechci nějaké drastické několika (tý)denní půsty, ale spíše přerušované půsty jako například strava v okně 8-19h, 9-18h…upravit se to dá dle libosti jakkoliv! Je ale minimálně jasné, že zajíst odpolední únavu čokoládou nám přinese energii na pár minut a únava s chutí na další čokoládu je okamžitě zpět.

Pohybem k dlouhověkosti.❤️
Vytrvalostní aktivita dlouhodobě u pacientů s diabetem 2. Typu prokazatelně zlepší citlivosti na inzulín, sníží potřebnou dávky inzulínu, zlepší lipidový profil – hodnoty cholesterolu, nižší riziko kardiovaskulárních komplikací, celkově zlepšuje kompenzaci onemocnění a napomáhá redukci hmotnosti, která je většinou u diabetu 2. typu potřeba.
Druh pohybu se ale u těchto pacientů musí vybírat – jeho benefity samozřejmě (jako vždy a u všeho) musí převažovat rizika, vždy je třeba brát ohled na kardiovaskulární stav, na artrózu a podobné zdravotní obtíže doprovázené diabetes 2. Typu.
Skvělá může být chůze nejen po rovině, ale i v kopcovité části, ideálně doplněná o nordic walkingové hole, dál plavání, rotoped doma, kolo venku, popřípadě lehký běh nebo v zimě běžky.
Vše vždy s ohledem na hmotnost, stav kloubů, stav diabetu, věk pacienta, přidružená onemocnění a kardiovaskulární zdraví.
Nacházíme mnoho pacientů, kteří právě díky těmto vyjmenovaným věcem nemají moc aktivit na výběr.
Ale vždy lze nějaký pohyb najít, jen je třeba se aktivně zajímat u někoho, kdo poradí dobře.
Nikdy neplatí, opět jako u všeho, pravidlo všechno nebo nic.
Pokud má být fyzická aktivita prováděná 6x do týdne, ale člověk je už 4. Den po sobě zaneprázdněný a prostě to nestihl (když to není jen výmluva), pořád má cenu se 5. Den pohnout než to vypustit s vědomím, že tento týden jsem to stejně nezvládla, tak už to nemá cenu.
I kdyby se hýbal 10 minut.
Nezapomínejme, že tělo sčítá každou činnost, kterou uděláme.
I každodenní chůze o jednu zastávku nebo do prvního patra a pak teprve nastoupení do výtahu/autobusu za rok udělá velký součet.
Pohyb dále předchází pozdějšímu rozvoji tzv. syndomu stařecké křehkosti.

Dlouhodobá restrikce příjmu energie.
Za mě je to cesta přímo do pekla a ideální začátek toho, abychom se začali točit v kruhu jídla, diet nebo třeba poruch příjmu potravy.
Častokrát může být psychického původu, ale není to pravidlo. Člověku žijícímu v dlouhodobějším kalorickém deficitu může v životě něco scházet nebo být vnějšími faktory odebíráno.
Ale může také plynout z nevhodně poskládané stravy a tedy deficitu nějakých důležitých živin.
Příkladem bývá třeba nešťastně uchopená veganská strava nebo rozhodnutí, že teď vyřadím ze stravy kompletně všechny tuky nebo já nevím co.
Tak či tak tělo restrikci vydrží týdny, u silného důvodu nebo striktní povahy možná měsíce.
Tělo ale vždycky, ať už dříve nebo později, dá dostatečně najevo, že mu něco chybí.
Navíc takovou restrikcí dochází ke zpomalení metabolismu a zvyšuje se ukládání zásob❗️
Jakmile si člověk jídlo dopřeje, dojde k tak velké dopaminové bombě, že i když působení tohoto hormonu trvá časově v řádu ani ne sekundy, tělu už stojí za to neustále o jídle přemýšlet, neustále jíst, být posedlý jídlem a nabírat klidně v řádu desítek kilogramů. Proto by bylo skvělé dříve než člověk začne držet drastické diety to probrat s odborníkem nebo aspoň s někým z okolí🤍
Hlavně mladé dívky v období vývoje a dospívání, ale to je takový můj možná trochu nereálný sen.

Jak selským rozumem vybírat lepší variantu potravin?
(Čtěte i PS na konci!☺️)
Maso ideálně libové, bez viditelného tuku, omezovat balené mleté maso, vepřové a obecně tučné maso, ryby jíst s vyšší frekvencí.
Ovoce a zelenina je ideální v nezpracované podobě, čerstvá, omezit proslazené, kandované, ve slaných i sladkých nálevech.
Mléčné výrobky jsou ideální neslazené a bez příchutě, opět v co nejvíce základní podobě.
Masné výrobky ideálně čím kratší složení, tím lépe, omezovat tučné masné výrobky, veškeré uzeniny a výrobky s vyšším obsahem soli.
Tuky se zaměřit hlavně na nenasycené, koukat na tabulku u složení a všímat si množství nasycených mastných kyselin.
Pečivo volit celozrnné, omezit nebo nejlépe se vyhnout pečivu trvanlivému, sladkému, koblihám, pečivu s polevou a s náplní.
Přílohy ideálně celozrnné a luštěniny, omezit nebo nejlépe vynechat smažené přílohy, přidávat zeleninu.
Dále k mlsání lze zvolit sušené ovoce, domácí výtvory z kvalitních surovin (lze těsto obohatit špaldovou moukou, ovocem, vlákninou, bílkovinou atd.)

PS: nechci tím říct, že teď musíte všechno tohle dodržovat, jinak to bude stát za nic. Ani tím nechci kázat, že už se nemáte nikdy dotknout koblihy a mletého.
❤️Chci tím říct, že až budete stát v obchodě a rozhodovat se, co je lepší varianta, můžete se zde inspirovat.

Zdroj – Fn Olomouc nutriční poradna

Jestli povyskočíte radostí, když zazní tohle slovo a mohli byste inhalovat vůni čerstvé kávy 24/7, pak si můžeme podat ruku 😀
Ale nic se nemá přehánět.
Zrovna tento týden jsme na praxi s jedním panem doktorem téma kávy řešili.
Bylo mi řečeno, že pokud káva není slazená cukrem, umělým sladidlem nebo nějakým salkem a smetanou, tak jich nevadí ani 5 až 8 denně.
U takového množství musí být člověk hodně adaptovaný.
Ale já osobně ani tak nesouhlasím.
Jak rychle je kofein zmetabolizovaný v těle je hodně individuální záležitost.
Jsou mezi námi ale i ti, kteří metabolismus kofeinu mají velmi pomalý.
Tak či tak by při pravidelném doplňování dávky kofeinu mohlo docházet k jeho kumulaci a negativnímu vlivu na spánek a tím pádem i na cirkadiánní rytmus, který je důležitý pro normální tvorbu všech hormonů v těle.
U vysokého tlaku bych s kávou byla hodně opatrná.
Instantní kávu nepovažuji v podstatě vůbec za kávu a ani ji nijak zvlášť nedoporučuji pít.
Kvalitní pražená káva v uvážlivém množství (což pro mě osobně znamená 1 capuccino denně, při více už cítím, že mi hodně buší srdce) nejpozději 6-8 hodin před spánkem není jen zdroj kofeinu, ale i mnoha zdraví prospěšných látek jako jsou antioxidanty, které potřebujeme.
Navíc tyto látky napomáhají vstřebání a účinku kofeinu, protože při užívání izolovaného kofeinu není efekt takový, jako při kofeinu v kávě.
Taková káva je dle studií prokázaná jako blahodárná na kardiovaskulární systém a dlouhověkost.
Samozřejmě záleží na souvislostech. Ještě bych ráda zmínila, že má pozitivní efekt na cholesterol.
U těhotných žen bych volila maximálně jednu kávu denně, záleží ale na tom, jak se po ní vůbec cítí.
A pokud cítím, že mi něco nedělá dobře nebo to má až moc silný účinek, když druhý člověk zvládá 2x takové množství v pohodě, tak to prostě nebudu konzumovat nebo pít.
Jelikož káva je stimulant, není vhodná u nejrůznějších onemocnění trávícího traktu, u pálení žáhy a tak dále.
Vše ale záleží na kontextu.
Takže kvalitní zrnkovou kávu ano, ale uvážlivé množství a nejlépe se snažit omezit slazení a nejrůznější kalorické bomby v podobě „kávy“ ze Starbucku a podobně. To není kafe, to vydá energii za tři čtvrtě oběda.

Omega-3 mastné kyseliny. Jsou obecně u evropské populace velmi často nedostatečně zastoupeny ve stravě. Přitom je prokázáno, že jejich dostatečný příjem například u národností, které konzumují hodně ryb (a obecně u lidí stravujících se cestou středomořské stravy), snižuje procentuální zastoupení rozvoje kardiovaskulárních i onkologických onemocnění v populaci. Důkazem je i fakt, že je mnohem nižší výskyt infarktu myokardu u populace, jejíž strava je středomořská než u například u populace evropské, která obecně konzumuje velké množství ultra zpracovaných potravin a podobně. Omega-3 mastné kyseliny jsou pro člověka takzvaně esenciální, což znamená, že tělo je potřebuje, ale nedokáže si je vyrobit samo a proto záleží jen a pouze na příjmu omega-3 mastných kyselin ze stravy. A jaká je tedy jejich funkce v těle? Působí velmi příznivě na cévy, hrají důležitou roli v nejrůznějších zánětlivých procesech, silně pozitivně ovlivňují imunitní systém a imunitní reakce, snižují ten „horší“ LDL cholesterol, snižují riziko aterosklerózy a s tím spojených krevních sraženin, dále působí příznivým způsobem na krevní tlak, při diabetu a jejich důležitou rolí je také podíl na správném vývoji a funkci nervové soustavy. Obecně jsou protizánětlivé a extrémně důležité při vývoji dítěte. Jaké jsou zdroje omega-3 mastných kyselin bude uvedeno v dalším příspěvku.

Důležitým a významným zdrojem omega-3 mastných kyselin je například losos, tuňák, pstruh nebo makrela. Dále z rostlinných zdrojů můžeme volit lněné semínko a olej z lněného semínko, vlašské ořechy a olej z nich, řepkový olej a podobně. Chtěla bych podotknout, že i tyto zdravé tuky se nevhodnou tepelnou úpravou (vysokou teplotou) mohou lehce proměnit v trans tuky, které konzumovat opravdu nepotřebujeme. Stejně tak vznikají trans tuky hydrogenací. Proto vykřičníkem by pro nás mělo být, když ve složení najdeme nápis „(částečně) hydrogenovaný tuk.“ Takové trans tuky jednoduše najdeme třeba v nějakých balených sladkostech jako sladké tyčinky a podobně. Opět se dostáváme k zdravotní neprospěšnosti nadměrné konzumace ultra zpracovaných potravin. Trans tuky se podílí na nepříznivé hladině cholesterolu a působí vysoce škodlivě na buněčné membrány. Pokud k tomuto tématu máte jakékoliv otázky, ptejte se.

Podstatou lidského bytí je dynamika.
Tvorba a obměna.
Neustálá tvorba nového a zánik toho, co už odsloužilo.
Podstatou je tvorba energie, žití, přežití.
Změna podmínek a přizpůsobování se.
A tím jsme zase u té dynamiky a obměny. Je to cyklus, který nemůžeme zastavit.
I přes to, že nastavit tělo do cirkadiánních rytmů je velmi důležité, ať už se jedná o rytmy denní, týdenní nebo roční, tělo neustále potřebuje stimuly.
Potřebuje dynamiku. Adaptovat se na určité situace, okolní podmínky, teploty, měnit hladiny hormonů a tak dále.
Tělo, které není stimulované například pohybem, ale naopak zůstane sedět na jednom místě, chřadne.
Není to tak, že bychom jej šetřili, aby vydrželo déle, aby se neopotřebovalo.
Právě naopak. Tělo se opotřebuje a upadá tehdy, když nemá podněty.
Stejně jako je to se svaly, je to s každou buňkou v těle.
Pokud svaly posilujeme a pak přestaneme, ubývají. Ubývá jejich síla i výkon.
Chronický stres je samozřejmě z dlouhodobého hlediska extrémně škodlivý, ale mírné krátké stresové situace v pravidelných vlnách nám jedině prospějí (jedná se o eustres). Nebojme se jít občas do sauny, do ledové sprchy. Nebojme se občas vynechat jedno jídlo, když se nám zrovna chce, nebo zkusit sport, při kterém zapojujeme jiné svalové skupiny než při sportech, které děláme celý život.
Tělo potřebuje impulzy, tak mu je dopřejme a ono nám poděkuje větší silou, schopností zvládat různé situace i kvalitním zdravím.

Zdravá střeva. Naše střevo tvoří větší část imunity, než si vůbec dokážeme představit. Nachází se v něm více než kilo a půl nejrůznějších mikroorganismů, které utváří střevní mikrobiom. Ten se skládá z bakterií, které jsou dobré (benefiční), ale jsou tam i bakterie patogenní. Potřebujeme oba druhy. Jen se váhy nesmí dostat na stranu patogenních mnohem více než na stranu benefičních . Pokud se tak stane, vznikají nejrůznější nemoci autoimunitní (diabetes..), trávící, střevní (crohn a ulcerózní kolitida..), ekzémy, průjmy a tak dále. Mnoho onemocnění není projevem právě té dané oblasti, ve které jej pociťujeme – jako třeba ekzém není primárně problém pokožky v místě, ve kterém se vyskytuje. Každá bakterie ve střevě potřebuje živiny a vzhledem k těm milionům bakterií, které tam máme, jim nestačí jen instantní polévka nebo pivo. Potřebují opravdové živiny – polysacharidy, nenasycené tuky, kvalitní bílkoviny, vlákninu, vitamíny…. Střevní mikrobiom ovlivňuje i naši náladu, protože stav střeva ovlivňuje tvorbu hormonu serotoninu, čili hormonu dobré nálady. Zdravá střeva = šťastný člověk 🙂

Častá zácpa, průjem, plynatost..domyslete si další, nejsou jen tak nějaké problémky, které by se měly přecházet a neřešit. Volají na nás, že se střevy (s mikrobiomem) není něco v pořádku. Vzhledem k tomu, že všechno do našeho těla vstupuje nejvíce přes trávící trakt, bakterie poté rozhodují, co za látky (i ty co jsou přijaty v nanogramech, třeba pesticidy) propustí do těla, a které vyloučí z těla ven. Motivace, proč se o střeva starat 🙂 Dále mikroorganismy ve střevě tvoří přírodní látky podobné například antibiotikům a antivirotikům= silná imunita je na světě 🙂 Přichází zamyšlení, jestli chytnu každou rýmu, která kolem mě projde v autobuse. Odpověď si najde určitě každý sám. A proč někteří mohou jíst hoodně jídla a nepřiberou? Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale může to být způsobeno právě tím, že nemají dostatek prospěšných bakterií ve střevě, které živiny nezvládnou vstřebat do těla. Kalorie prochází a ani přejídání nepomůže, střevo je podvyživené. A co všechno škodí mikrobiomu?

Když to vezmeme od prvopočátku, tak je to porod císařským řezem a umělé mateřské mléko – dítě si tvoří mikrobiom od porodu a nemá možnost si ho osídlit v tomto období tak, jak by bylo potřeba. Řešením jsou kvalitní probiotika. Dále je to přehnaná hygiena, mydlení se od hlavy až k patě, litry dezinfekčních přípravků, vysoce průmyslově zpracované potraviny (viz. níže příspěvek), nadbytek cukru, nedostatek vitaminů, léky na bolest, kortikoidy, antibiotika (!!), hormonální antikoncepce a tělíska (!!), cigarety, alkohol, pro ženy klasické tampony a vložky a tak dále. Jakmile tímto vším vznikne takzvané propustné střevo, hned je na světě ten výše uvedený ekzém, autoimunitní onemocnění nebo třeba alergie. Proto za velmi povrchní považuji větu, že výdej by se měl rovnat příjmu. Kalorie z avokáda nám asi v těle neudělá úplně to stejné jako kalorie z té instantní čínské polévky. A co všechno tedy mohu dělat proto, abych podpořil/a svůj střevní mikrobiom? Založit co největší část jídelníčku na čerstvých, přirozených a průmyslově nezpracovaných potravinách, což znamená maso, vnitřnosti, ryby (popřípadě nějaké mořské plody), ovoce, zelenina (i fermentovaná), obiloviny, luštěniny, vejce, ořechy a semínka a oleje z nich, jogurty, zakysané mléčné výrobky a tak dále. Myslete na denní dávku probiotik a prebiotik v podobě zdrojů vlákniny, jogurtu, kysaného zelí, fermentovaných produktů a podobně. Pokud máte nějaké dotazy, uvítám je, tak sem s nimi.

Změnit životní styl je cesta, která je na celý život.

Nikdy nebude stačit držet měsíc krabičkovou dietu nebo si nechat na dva týdny (nebo klidně na 3 měsíce, to je vlastně jedno) napsat jídelníček a pak se vrátit do starých zajetých kolejí.

Pokud člověk bojuje se zdravím, s tělesnou hmotností a podobně, i za ten krátký čas může pozorovat nějaký postup k lepšímu, pokud se ale vrátí do stejných vzorců, ve kterých žil předtím, i tělo se bude chovat stejně a vypadat za chvíli zase stejně, jako dříve.

Naše tělo je totiž součtem všech rozhodnutí, které v každé minutě děláme. Musíme k tomu samozřejmě přičíst i geny, ale čistě geny způsobí relativně malé procento všech onemocnění v populaci. Minimálně rozhodně o kus menší než to, co způsobí dlouhodobá každodenní rozhodnutí. Geny ovlivní mnoho, ale nemusíme být přímo jejich otroky celý život.

Léky jsou častokrát velmi důležitá a nedílná součást léčby, ale mnoho léků onemocnění jen potlačuje. Viz. léky na potlačení bolesti, která tam vlastně pořád je, ale my ji nevnímáme. Lék přestane působit a bolest jde hned zase cítit. Zrovna tohle mi přijde stejné, jako když by člověku doma pokaždé, když zaprší, pršelo domů rozbitým oknem. Je lepší stírat pokaždé zem od vody nebo opravit okno? Já nejsem proti lékům, protože jsou miliony případů, kdy zachrání život. Kdy jsou opravdu potřeba a klidně i opravdu potřeba celoživotně. Vážně! Ale je i mnoho léků, které jsou v populaci užívány úplně zbytečně. A o tom tady píšu.

Například hormonální antikoncepce napsaná čistě na akné v 15 letech. Tohle je smutný. Kde se asi tak berou různé projevy a náběhy na PCOS a podobné zdravotní nepříjemnosti po vysazení antikoncepce. Kde se berou ztracené cykly po všem možném i nemožném zasahování do kdysi zdravého cyklu, potlačování plodnosti, potlačování produkce hormonů, potlačování nárůstu děložní sliznice a podobně. Dala jsem za příklad tohle, z čeho se velmi jednoduše může stát nekonečný kolotoč zbytečných zdravotních problémů.

Chtěla bych, abychom jsme si teď všichni sami pro sebe odpověděli na pár otázek.

Znamená pro mě viditelná hubenost a zdraví totéž? (Pro mě nikoliv)

Dodávám svému tělu všechny důležité živiny, které potřebuje?

Mám ve svojí stravě plno vitamínů a podobných důležitých živin?

Jak často se hýbu, chodím, protahuji se…?

Jaké mám v životě vztahy?

Jak kvalitně spím?

Kolik stresu mě denně obklopuje?

Nejsem jen v koloběhu plnění to do listů, které mi v závěru třeba vůbec nedávají smysl?

Dělám práci/školu/brigádu/trávení volného času co mě baví a naplňuje?

Jen se prostě všichni zamysleme.

Krásný den.

P.

Zdravá výživa je vlastně úplně jednoduchá.💛
💛Někdy se stačí jen obyčejným racionálním myšlením zamyslet, co pro nás může být lepší – zdravější volba.
💛Vždycky máme možnost výběru. Musíme se vrátit tak trochu ke kořenům všeho, začít tím začátkem koloběhu. Tím, kde to všechno ještě není tisíckrát dokola nějak zpracované, upravené, navoněné, obarvené, zabalené na 2 roky dopředu a tak podobně.
💛Co asi může selským rozumem být prospěšnější našemu tělu? Co může dodat více potřebných živin?
•Kofola vs. Čistá voda
•Alkohol vs. Čistá voda
•Čerstvé maliny vs. Malinová náplň v koblížku
•Čerstvý vzduch vs. Cigaretový kouř
•Plátek libového masa vs. Klobása
•Brambory vs. Balené brambůrky
•Doma uvařené jídlo vs. Prášek zalitý vodou, který má obsahovat “všechny potřebné živiny”
•Jahody vs. Želé bonbóny s jahodovou vůní, které jahody neviděly na kilometry daleko.
A tak dále a dále.
💛Někdy v tom všem hledáme zbytečné složitosti, přitom stačí začít od základu.

Autoimunitní protokol (AIP)

Slouží pro léčbu nejrůznějších autoimunitních onemocnění. Tato onemocnění jednoduše spočívají v tom, že náš vlastní imunitní systém se dostane do fáze, kdy tvoří protilátky proti nám vlastní části těla. A jelikož střevo je obrovsky důležitá součást naší imunity, v tomto protokolu se právě na něj a jeho uzdravení zaměřujeme. AIP není jen o tom, že do stravy něco přidáme a něco vynecháme. Je také o tom, jaké nové návyky udělat v celkovém životním stylu. K tomu se ale dostanu později. Buňky imunity a buňky střeva spolu intenzivně spolupracují a komunikují.

Pokud se dostaneme do fáze propustnosti střeva nebo třeba nevhodného složení a poměru prospěšných a patogenních bakterií, které tvoří střevní mikrobiom, dochází k narušení funkce imunitního systému, který právě v tuto chvíli může začít poškozovat nějakou tělu vlastní tkáň.

Jelikož nadbytečné množství cukrů ve stravě je potravou spíše pro patogenní střevní mikroorganismy (když jíš, tak nedáváš stravu jen sám sobě, ale především milionům různých mikroorganismů, které ve tvém těle jsou), v AIP jsou cukry razantně omezovány a složené sacharidy jsou omezeny taktéž, vše záleží na kontextu.

Vyřazení potravin: trvá 1-2 měsíce. Nejčastěji se vyřazuje alkohol, káva, čokoláda, průmyslově zpracované potraviny, cukr, umělá sladidla, luštěniny, obiloviny, některé druhy zeleniny jako rajčata a podobně, a také ořechy a semena. Důležité je vynechat konzervanty, emulgátory a barviva. Proto průmyslově zpracované potraviny s velmi dlouhým složením nepřicházejí v úvahu. Potravin je více, netřeba zde ale jmenovat úplně všechno, pokud máte dotaz, zda daná potraviny patří/nepatří, klidně se ptejte.

Zařazení potravin: trvá 1-2 měsíce v tom stejném období jako vyřazení. Je třeba přidat do stravy potraviny, které působí blahodárně na střevo, které jsou zdrojem probiotik a prebiotik a zde bych zmínila například fermentované potraviny (viz. starší příspěvek), silné vývary všeho druhu, ryby, zdravé tuky jako avokádo atd. atd.

U vyřazení a zařazení potravin zmiňuji 1-2 měsíce což je individuální a na domluvě s tím, kdo vás AIP provází. Ovšem platí čím déle, tím lépe. Poté se vyřazené potraviny začnou zase zařazovat. Začíná se těmi, u kterých například není tak vysoká šance na spuštění silné reakce těla na tuto potravinu. Potravina se dává v malém množství – po polovině malé lžičky a čeká se čtvrt hodiny, poté se dává větší lžíce a čeká se 2 hodiny a poté, pokud je pacient stále bez reakce, se dává běžná porce potraviny a čeká se až 7 dní, někdy méně. Dle (ne)reakce pacienta potravinu již konzumuje normálně dále nebo nikoliv.

Existují i skupiny potraviny, podle toho jak jsou kdy testovány, ale tohle není třeba rozebírat, tohle stačí, aby věděl ten, kdo vás AIP vede.

Co dále kromě změn ve stravě: vhodný je kvalitní spánek (velmi podceňovaný faktor v léčbě v dnešní době), pohyb, pobyt v přírodě, kontakt s přírodou (aneb nebát se zašpinit v lese), razantní redukce stresu a bezhlavé plnění to-do-listů narvaných vším možným i nemožným. Dále nic nezkazíme filtrem na vodu v kohoutku i sprše a hlavně veškeré krémy, mýdla, šampony a podobné věci, které nanášíme na tělo, volit z řady netoxické kosmetiky. Stejně tak, pokud myjeme nádobí holýma rukama, je vhodné pořídit i tyto přípravky netoxické. Proto teď myslím cokoliv, co přijde do kontaktu s pokožkou.

Když to vezmeme od úplného základu, tak dojdeme k tomu, že výživa může mnoho onemocnění (vy)léčit a stejně tak může strava mnoho onemocnění způsobit.
✨Kvalitní nutriční terapeut může být tolik pomocný u různých nemocí od A do Z.
Není to jen člověk, který by psal jídelníčky a poradil zhubnout za 3 dny to, co člověk nabral za posledních xx let. Píšu z nejedné vlastní zkušenosti.
✨Před tím, než jsem nastoupila na studium výživy, nebudu vám lhát, ani já jsem si nemyslela, jaké kompetence NT může vůbec mít a kolika směry se může zabývat. Čekala jsem, že budu 5 let v Brně, občas zajdu na přednášku, občas na zábavu (říkám, nebudu vám lhát, ale život píše příběhy trochu jinak) a občas se dozvím něco o nějakých zdravých potravinách.
✨Ale. Výživa – myslím ta kvalitní a zdravá, což pro každého znamená něco úplně jiného, někdy umí zázraky.
✨Ovšem nestačí jít jen na konzultaci do poradny, popovídat si o tom je hezký a prospěšný, ale zařadit to reálně do každodenního života je ještě mnohem hezčí a prospěšnější.
✨Člověk ale nesmí to, co mu bylo řečeno, dodržovat jen na 50 %. Každá změna i sebemenší má svůj význam, ale v momentě, kdy člověk řeší závažný zdravotní problém, tak většinou dodržovat jen těch 50 % a z další poloviny si dělat svoje, bohužel nestačí.
✨Všechno souvisí se vším a je to fascinující. Tak jako makroorganismy nedokáží žít bez mikroorganismů, tak naše tělo ovlivňuje nejen to, čeho jíme kila za týden, ale stejně tak i to, čeho jíme nanogramy za týden.
✨Proto nikdy nebude stačit sníst čokoládu obsahující palmový olej a jít to dané množství energie vysportovat a pak jít za nutričním a čekat, že vám doporučí jen nejíst tu čokoládu. Aneb vše souvisí se vším.

Ghee.
Známé přepuštěné máslo.
Má bod zakouření vysoký✅✅- až okolo 250 stupňů.
Vzhledem k jeho vysokému množství nasycených mastných kyselin✅ se může jen těžko oxidovat, a proto je super při vysokých teplotách vznikajících při smažení/vaření✅
Vyzdvihla bych to, že ghee obsahuje (oproti jiným živočišným tukům) tuky s krátkým řetězcem✅, které naše tělo lépe stráví a navíc mají blahodárný vliv na buněčné membrány.
❔Mnoho nutričních terapeutů a odborníků na výživu má na ghí kontroverzní názory, zda je na teplou kuchyni neutrální nebo lepší volbou než spoustu jiných olejů, já osobně jej vnímám velmi pozitivně i přes vyšší cenu a rozhodně bych ghee doporučila jako dobrou volbu.💪

MCT olej.
Co to vlastně je a jaké má výhody?
Jedná se o velmi dobře a rychle stravitelné tuky, jelikož jsou to tuky se středně dlouhým řetězcem.
Pro lidské tělo je přirozené je přijímat už od narození, protože v mateřském mléce je až 10 % tuků právě MCT. Tělo je vstřebává mnohem rychleji než tuky s řetězcem dlouhým. Jsou proto rychle dostupným zdrojem energie a rychle pronikají do buněk.
Konzumací MCT tuků lze zvýšit sytost a tím pádem snížit příjem stravy.
Dokonce v porovnání s mnoha jinými oleji byl potvrzen jako více účinný ve snížení příjmu stravy. Pozitivních vlivů na lidské zdraví má celou řadu.
Někteří mají tendenci jej přirovnávat ke kokosovému oleji, ten ale tak efektivní účinky, co se příjmu stravy týká, nemá.
Účinná a důležitá látka je kyselina kaprylová, která má 8 uhlíků a proto se značí C8. Méně kvalitní MCT olej lze poznat právě například díky nízkému obsahu C8. Uvádí se i poměr C8 : C10, opět by C8 mělo ve složení razantně převažovat.
Já osobně jsem se o něj začala zajímat více až tehdy, když jsem zpracovávala téma ketogenní diety a léčebných účinků v rámci určitých onemocnění (viz. příspěvek ketogenní dieta), ale pokud se například člověk snaží lehce snížit příjem sacharidů a nahradit sacharidy zdravými kvalitními tuky, MCT olej může být skvělý pomocník.
Jen je třeba si vždy dávat pozor na kvalitu.
MCT olej je vhodný i tehdy, když ze zdravotního důvodu jsou ve stravě omezeny tuky a potřebujeme něčím navýšit příjem energie. Při onemocněních slinivky a žlučníku se krásně hodí do diety, ve které snižujeme příjem tuků.
Přiznám se, že jsem tento olej ještě nekupovala, ale líbí se mi například od značky WoldoHealth, BrainMax a podobně.
Krásný den všem!🌸

Adaptogeny a stres.
Jelikož v dnešním světě vnímám nejen obrovský tlak na výkon mladých lidí, ale jak všichni víme, doba je častokrát hodně uspěchaná, problémů někdy více než dost a psychoterapeutické ordinace navštěvuje čím dál více lidí (což je dle mého skvělé, že se lidé učí starat o svoji psychiku a učí se nehrát si na hrdiny, ale raději si říct o pomoc❤️)
Adaptogeny jsou léčivé byliny, které nám mohou být skvělým pomocníkem ve dnech plných stresu, jelikož vylepšují schopnost organismu se vypořádat se stresem a být tak nějak celkově více odolný, tedy jak již z názvu vyplývá = adaptovat se. Ovlivňují produkci stresových hormonů a dále například sníží únavu, podpoří kvalitní spánek, celkovou regeneraci organismu i imunitu, podpoří výkonnost a celý náš nervový i hormonální systém, navíc jsou častokrát i antikarcinogenní a tak bych mohla pokračovat dál.
Pro mě je stresovým obdobím vždycky zkouškové – proto z vlastní zkušenosti mohu doporučit jako adaptogen Šišák Bajkalský, který mně osobně dost pomáhá rychleji usnout a v klidu spát. Dále mám vyzkoušenou Ashwagandhu, která mi upřímně vůbec nechutnala, ale účinky byly znát❤️ Doporučuji všem, kteří si prochází dny plnými stresu a chtějí své zdraví v tomto období podpořit.
Dalšími adaptogeny jsou například: Maca, Ženšen a Reishi..

Para ořechy a selen.
Selen je velmi důležitý stopový prvek ve výživě člověka. Bohužel jeho množství v potravinách se odvíjí od toho, kolik selenu se nachází v půdě. A další bohužel – v ČR je tohle množství většinou velmi nízké. Skvělým zdrojem selenu jsou například mořské plody, kterých je u nás spotřeba rozhodně nižší a také samozřejmě záleží na kvalitě (jako u všeho).
Selen například podpoří naši imunitu, plodnost, tvorbu spermií, kognitivní funkce – paměť, soustředění atd. a jedná se o skvělý antioxidant, čili při jeho dlouhodobém nedostatečném příjmu může vzniknout například vyšší riziko rozvoje nádorového onemocnění. Opět jde ale o celý kontext stravy a životního stylu. Nemoc se nerozvine hned na základě deficitu jediného stopového prvku, aneb všechno má spolu nějakou spojitost a souvislost. Chápeme se🙏
Pokud jste z těch, kteří nemají na svém talíři pravidelně například již zmíněné mořské plody, doporučuji konzumovat 2 nebo 3 para ořechy denně pro splnění doporučené dávky selenu. Mezi další zdroje bych uvedla například vejce, játra, maso (hlavně hovězí) nebo třeba ryby (Sardinky a podobně). Tolik k selenu.
Mějte krásný den.

Epigenetika je úžasná věda. Při učení na jednu ze zkoušek mě zaujala víc než dost. A co to vlastně je? Epigenetika je důkazem o tom, že mnoho onemocnění není pouze na základě toho, že jej zdědíme, ale především na životním stylu. Máme několik tisíc genů, z nichž pouze PĚT PROCENT, které jsme zdědili, neovlivníme. Zbytek všech genů sice zdědíme, ale svým životním stylem a každodenními rozhodnutími je buď aktivujeme či deaktivujeme. A na základě aktivace určitých “špatných” genů svým nevhodným životním stylem (nekvalitní strava a spánek, chronický stres, minimum pohybu a desítky dalších aspektů) posléze dojde k rozvoji onemocnění. Samozřejmě existuje mnoho nemocí, které jsou čistě na genetickém podkladu, jelikož nám pro jejich rozvoj stačí zdědit jediný gen. Zde nám životní styl nepomůže. Ale obrovské množství civilizačních onemocnění (typicky např. vysoký krevní tlak, diabetes 2. typu atd.) NENÍ primárně ovlivněno jen tím, co jsme zdědili, ale právě naším celoživotním chováním. Proto při každém rozhodnutí, které uděláme, buďme my sami zodpovědní vůči svému zdraví a nepředávejme své zdraví do rukou autorit. Každý máme právo volby

Registrační centra, odběrová centra i všechny potřebné informace najdete na www.kostnidren.cz

Podmínky:

• věk 18–35 let
• dobrý zdravotní stav
• žádné závažné onemocnění v minulosti
• bez trvalého užívání léků (nepočítá se antikoncepce a léky na sezónní alergie)
• váha vyšší než 50 kg

Fakta:

• pro pacienta trpícího poruchou krvetvorných buněk NENÍ jiná možnost záchrany než darování kostní dřeně
• 75 % dárců kostní dřeně není příbuzných s pacientem, jedná se dobrovolné dárce
• pro každého čtvrtého pacienta se bohužel vhodný dárce nenajde, z tohoto důvodu je potřeba stále navyšovat počet potencionálních dárců v registru
• vaším zápisem do registru se zvyšuje pravděpodobnost, že pacient svého dárce najde

Darování:

• pokud jste vybrán jako vhodný dárce, můžete s odběrem souhlasit či nikoliv, je to jen na vás
• v případě souhlasu máte na výběr ze dvou různých typů odběru krvetvorných buněk (volba je opět pouze na vás):
  • klasickým odsátím dřeně z kosti (tradiční způsob / narkóza)
  • získáním buněk ze žilní krve separací, podobně jako při odběru krevní plazmy (nový způsob / bez narkózy)

Odběr probíhá vyplněním formuláře a odebráním kapky krve / točením vatové tyčinky v ústech po dobu cca 2 minuty. Zvyšujete šanci pro najití vhodného dárce pro daného pacienta, ovšem pouze zhruba 1 % dárců je opravdu osloveno a označeno za vhodného dárce, který kostní dřeň může darovat.

Kouření.
Velké téma nejen mladé generace.
❗️Zastávám názor, že kdyby se úplně přestaly prodávat cigarety a obecně tabákové výrobky (já vím, někdy jsem hodně naivní), tak by se razantně snížil počet (nejen) onkologických onemocnění.
❗️Následky kouření jsou především dlouhodobé a velmi podceňované.
❗️V jedné cigaretě najdeme skoro 70 prokázaných (nebo pravděpodobných) karcinogenních látek. Dost smutné.
Například nikotin, který patří mezi jedny z nejvíc toxických látek, je smrtelný již při nějakých zhruba 40-60 mg – v jedné cigaretě se pro představu nachází cca 1-3 mg. Navíc prochází i bariérou, která má chránit náš mozek před toxickými látkami, prochází přes placentu i do mateřského mléka.
❗️Dále bych mohla vypíchnout kadmium, které je silně toxické vůči ledvinám, kde se kumuluje pak již po celý život.
❗️Kuřák má samozřejmě v krvi i v ledvinách mnohem vyšší množství kadmia než nekuřák.
❗️Dále se při kouření tvoří oxid uhelnatý (CO)= mnohem lépe se váže na hemoglobin, což brání navázání kyslíku (čím více CO v těle, tím nižší prokrvení a okysličení).
Dále kouření podporuje vznik osteoporózy = podporuje řídnutí kostí. Nebo třeba snižuje přísun živin a kyslíku pro plod těhotné ženy.
❗️Kouření rapidně zvyšuje riziko skoro jakékoliv onkologické diagnózy, infarktu, mozkové mrtvice, žaludečních a střevních vředů, respiračních onemocnění a tak dál a dál.
A neexistuje nic jako “zdravější cigareta”. Prostě ne. Bohužel.
❗️I dlouhodobé pasivní kouření = pobyt v kuřáckém prostředí má silně negativní dlouhodobé zdravotní důsledky.
✅A v tento moment nezáleží na tom, kolikrát jsme do kontaktu přišli s tabákovými výrobky v minulosti. Čas nevrátíme. Důležité je, aby nebyly součástí naší přítomnosti a budoucnosti. Nikdy není pozdě přestat!💛

Problém je, že to prostě nebolí. Pokud sníme něco, po čem je nám špatně, zvracíme nebo cokoliv dalšího nepříjemného, typickým reflexem člověka je, že když tu potravinu uvidí znova, situace se vybaví a člověk už se jí může dlouhá léta bránit. „minule mi to způsobilo křeče, radši si nedám“. Tohle ovšem bohužel neplatí pro dlouhodobé nežádoucí účinky. Pro léky, alkohol, endokrinní disruptory, výkyvy glykémie u diabetu, pro antibiotika nebo třeba pro nedostatečnou hladinu vitaminu D. Když si dáme 3 ibalginy v jeden den, člověk by to kromě aktuální úlevy v podstatě nepoznal. Necítí, že játra musí odvést těžkou práci v rámci zmetabolizování. Když zkombinujeme alkohol s paracetamolem, situace je stejná a tady o šíleném negativním dopadu právě na játra raději nebudu ani mluvit. Přesto se to děje. Přesto to lidé ignorují. Když vybereme 4 antibiotika za rok, taky necítíme dopad na náš střevní mikrobiom. Nebolí to. I přes to se negativním vlivem na rozmanitost mikroorganismů zvyšuje například riziko intolerancí, alergií, autoimunitních onemocnění a podobně. Nespojíme si to, ale rozvoj nějakého onemocnění ve 40 letech může mít prvotní kořeny v tom, co jsme dělali třeba v období 20-25 let. Je nepříjemné to možná číst, ale o to důležitější to vědět. Proto nenosme klapky na očích a zajímejme se. Třeba když nám lékař předepíše dočasně nějaké léky, není třeba být tím, kdo kývne a bere. Předpokládám, že tento předpis a braní bude od lékaře opodstatnělé, ale zajímejme se..o negativní důsledky. O to, jak často se tento lék může brát a podobně. O kvalitu doplňků stravy. O to, čím dalším než třeba jen léky se některé problémy dají řešit. O to, čím se negativní důsledky dají zmírnit.  A tak dále. Přeji nám všem, abychom v rámci zdraví uměli více problémům předcházet, než je jenom zalepovat.

Studium nutriční terapie v Brně.

Začala bych tím, že já osobně jsem nečekala, do čeho vlastně jdu a jak to celé bude probíhat. Na rozdíl od ostatních fakult jsme dostali rozvrh na každý den a nemohli si volit předměty, které jsou dané a které jsou vždy prerekvizitou pro nějaké další předměty v dalším semestru. Takže kreditový systém šel v podstatě mimo nás. V prvním semestru pro mě (a myslím, že pro nás pro všechny) bylo nejhorší přežít lékařskou chemii. Zkouška se skládala z testu na počítači, a pokud člověk splnil určitý počet bodů, šel psát ještě test na papír, který byl zaměřený spíše na rovnice a vzorečky. Vlastně celý semestr se točil skoro jen kolem chemie. Psali jsme i průběžné testy, za které se sbíraly body. Při určitém počtu bodů člověk nemusel psát zápočet, aby vůbec ke zmíněné zkoušce byl připuštěn = průběžné testy + zápočet + test pc + test na papíře. Dalším zádrhelem byla latina. V obou těchto předmětech je důležité si nenechat ujet vlak. Je třeba učit se z hodiny na hodinu, jinak se na zkoušku asi nejde naráz naučit. Dále jsme měli biologii a anatomii, ve kterých byl jako závěrečná zkouška test na počítači a také jsme měli anatomii trávícího trakt, kde bylo ústní zkoušení a nutnost se také učit z hodiny na hodinu. Méně náročným předmětem byla technologie přípravy pokrmů, která zabrala milion času a nedala žádné informace 😀 Obecně v prváku se dělalo dost protokolů z laboratoří. Každý týden zhruba 2-3 protokoly. V druhém semestru bylo hlavním cílem přežít biochemii. Tahle zkouška byla fakt o celosemestrálním učení, k ústní jsme se museli propsat testem, pak ze seznamu už ani nevím kolika otázek se tahaly 3 a zkoušející se vrtali v těch nejhlubších detailech, byl to fakt zážitek 😀 Po biochemii následovala 120 otázková fyziologie. Témata moc zajímavá, člověk si to aspoň malinko začal propojovat i s tou biochemií a tak. Ale hledání motivace na zkoušku nebyla žádná sláva 😀 Nakonec mě to ale docela i bavilo. Dál bych tu zdůraznila ještě třeba biofyziku. Nerada bych se k této zkoušce vracela 😀 A věřím, že nejsem jediná 😀 Ve třetím semestru přišla biochemie výživy. Z 83 otázek se opět tahaly 3 a znova to bylo ve stejném duchu. Z té zkoušky jsem odešla tak šťastná, že jsem si zapomněla i koupit lístek na tramvaj, zrovna mi neplatila MHD karta, vyplácla jsem 800 korun a jela oslavit zkoušku i narozeniny 😀 Dalším zádrhelem byla toxikologie. Pro mě jediná zkouška, kterou jsem si na MUNI střihla dvakrát. Ostatní spolužáci asi nějakým způsobem pochopili celý ten koncept toho předmětu, ale mně to mozek prostě nebral a na zkoušce jsem měla pocit, že nevím, o čem je reálně řeč. Jinak ve třetím semestru byla jedna zkouška jen pár otázková a to jsme si všichni neskutečně užili! Konečně přišlo něco, na co se stačilo učit jen pár hodin v jeden den. Taky tu ale v cestě stála mikrobiologie, sice jen 50 otázek, ale pokud člověka všechny ty breberušky nezajímají, je to docela otravné 😀 S příchodem 4. Semestru přišla taky patologická fyziologie. 113 otázek a můj největší nervový propad celýho studia 😀 Ale končilo to áčkem, tak asi dobrý 😀 Témata opět fakt moc zajímavý, to je potřeba zdůraznit. Taky nás tu provázela ekonomika. Co vám budu povídat, ty informace byly úplně k ničemu a zabralo to dost času, ale bohužel, člověk to musí splnit. O zkoušce z farmakologie by se dala vést dlouhá debata. Tolik názvů, indikací, kontraindikací, interakcí, léčivých látek..dala jsem do toho všechno co šlo a nakonec jsem ze zkoušky měla moc dobrý pocit, ale chtělo to sílu 😀 V pátém semestru konečně přišly předměty týkající se přímo výživy. Léčebná výživa, výživa v ochraně a prevenci veřejného zdraví, klinická výživa 1. = zkoušky náročné hlavně v tom, že bylo míň času. Člověk mezi tím psal bakalářku a přidala se pracovní povinnost na covidu. Ale na druhou stranu jsem cítila, že v tom systému školy už jsme docela zaběhnutí a že to všechno tak nějak prostě šlo dát dohromady J V posledním semestru před státnicemi přišly zkoušky z klinické výživy, vnitřního lékařství, preventivního lékařství a z genetiky. Genetika mě osobně moc bavila, objevila jsem krásu epigenetiky, nutrigenetiky a nutrigenomiky. Témata pro mě opravdu zajímavá. Klinika a vnitřní lékařství byly zkoušky rozsáhlé, ale přínosné. Teda hlavně klinika. O státnicích zase někdy později. Každopádně ne nadarmo se říká, že Brno je láska. To město mi přirostlo k srdci a vždycky se tam budu ráda vracet. Kampus je přenádherný a prostě boží. Pro studenty tvoří zázemí jako malovaný. Doporučuji jít do toho a zkusit jakýkoliv studium na LF MUNI. Dá to tam člověku tak neskutečný množství informací, ze kterých pak může vycházet pěkně dlouho. Jen je třeba počítat s velkou časovou náročností, obrnět nervy a počítat s tím, že pokud člověk něco opravdu chce, musí tomu i něco obětovat.